11.-12.7.2013 Las Vegas, Death Valley

Ještě po náročném sestupu a výstupu v Grand Canyonu jsme ujeli pár mil na jih do městečka Williams, jejímž středem prochází stará cesta nazvaná Road 66 (byla to první dálnice v Americe). Udělali jsme si malou procházku do města a šli psát.

11.7 jsme se probudili s cílem dojet do Las Vegas, kdy po cestě jsme si chtěli projet kousek té slavné silnice Road 66. A tak jsme se vydali na cestu, po cestě kolem Road 66 bylo několik obchůdků se suvenýry a staré automobily a jiné věci, jako například ukázku starých benzinek nebo autoservisů. Z mnoha starých benzinek jsou udělané stylové restaurace či kavárny. Silnici jsme projeli a pokračovali směrem na Las Vegas. Vlastně ještě před příjezdem jsme si rezervovali hotel. V Las Vegas je velká konkurence hotelů, proto nejsou až tak drahé.  Vybrali jsme si ten nejlepší hotel, jmenoval se Stratosphere a jeho součástí byla 350m vysoká věž, která byla pro hosty volně přístupná. Do Vegas jsme dojeli kolem 4 hodiny odpoledne, zajeli jsme přímo na hotel a ubytovali se. V ceně hotelu byla již zmíněná  věž s vyhlídkou,bazén a fitness.  Jako každý hotel v Las Vegas tak i ten náš měl velké kasíno, patro s obchody a fast foody. Po krátkém seznámení s hotelem jsme se rozhodli navštívit věž a prohlédnout si Vegas z ptačí perspektivy. Pohled to byl úžasný, rozsvícené město sahající od obzoru k obzrou. To jsme ještě nevěděli, co vše nám věž může nabídnout. Pro zájemce adrenalinových kolotočů zde byly 4 atrakce.  Kolotoč, skok z věže, vystřelovací věž a dráhu, která zastavovala asi 4 m za okrajem věže. Bylo až obdivuhodné, kolik lidí přiláká atrakce 350m nad zemí. Jetš téhož dne jsme si udělali procházku po slavné Las Vegas Bulvare. Ulice plná luxusních holetů nejrůznějších stylů a výzdoby. Nejdete tu Eiffelovu věž, pyramidu, náměstí svatého Marka v Benátkách nebo Caesarův palác. A samozřejmě má každý hotel či motel svoje casino, aby levně ubytovaní hosté mohly utrácet své dollary. Do kasína smíte až od 21 let ale za touto hranici tu najdete osoby nejrůznějšího věku. Od mladých  až po důchodce, kteří zkouší své štěstí u black jacku, ruletě nebo u hracího automatu. I mi jsme zkusili své štěstí, vsadili jsme celé 3 dollary a během chvilky jsme o ně přešly. Tak jsme radši rychle skončili. Na lidech, kteří hráli, šlo hodně poznat, že hazaru podlehli. Vůbec si nevšímali okolí, jen kouřili a pili různé alkoholické nápoje, okolí pro ně neexistovalo. Myslíme si, že takovému stylu hazardu se dá velice rychle podlehnout.

Dalšího dne jsme se vydali směrem k nejteplejšímu místu v Americe, zvanému Mrtvé údolí (Death Valley). Údolí obklopené ze všech stran horami, které vytváří uvnitř speciální klima, hory zadržují srážky, tím pádem v údolí téměř neprší. Ročně zde spadne jen 5cm srážek. Další zvláštností je extrémně teplý vítr, který kumuluje jen mezi horami a tím nabírá větší a větší rychlost, proto jsou zde větry neuvěřitelně teplné.  Na dně údolí jsou vyschlé solné jezera a také nejnižší položené místo v Americe, -86 metrů mod mořem, na skále nad vámi byl pak nápis ÚROVEŇ MOŘE. Když pak jedete po silnici tak si můžete všimnout nápisů, zda se nacházíte pod nebo nad úrovní mořské hladiny. V době naší přítomnosti bylo v údolí smrti 120 F což je 49,6 stupňů Celsia. Teplota úctyhodná, ale mělo to jednu výhodu, při této teplotě se už člověk ani nepotil. Teda potil, ale pod se rychleji vypařoval než vznikal. Při výjezdu jsme ještě vylezli na písečné duny, které jsme chtěli zachytit při západu Slunce. Abychom se z této teplé oblasti dostali, museli jsme překonat jedny z hor a tím jsme se dostali do větší nadmořské výšky, kde se velice dobře spalo. Parkoviště s námi sdíleli Novozélanďané, kteří si chtěli večer ještě povídat. Ještě než jsme usli, pozorovali jsme hvězdnou oblohu, která je podle průvodce jedna z nejkrásnějších na pozorování. A opravdu byla překrásná, dokonce jsme pozorovali západ měsíce.