Jak to chodí v Americe

Během putování jsme se zatím setkali pouze s milými lidmi. Většina Američanů nevyjímaje turisty jsou usměvaví a přátelští. Všichni Vám chtějí pomoct, rádi vás vyfotí a s úsměvem obslouží. Rozdíl mezi místním a turistou je jednoznačný. Místní lidé vás pozdraví, popřejí vám hezký den a většinou chtějí navázat konverzaci ať už o dané lokalitě nebo jen tak si popovídat. Zatímco turista si okolí nevšímá a soustředí se na fotografování přírody. Zvláštní skupinu Amerických obyvatel tvoří indiáni, které jsme potkali zatím v Utahu a Arizoně, bydlí ve vlastních čtvrtích a žijí malinko jiným životem. Sice jezdí v hodně poničených autech, ale stále dbají na tradice, vyrábí a prodávají indiánské zboží (koberce, šípy, malované kameny, náhrdelníky a jiné šperky.

Cestování autem je v Americe velice odlišně od evropských poměrů. Jde o klidnou a ohleduplnou jízdu s jasnými pravidly, které si nikdo nedovolí porušit. Ve městech se jezdí pomalu a každý pruh má své semafory a značení. Vše je jednoduše napsáno, tak aby tomu rozuměl každý. Zajímavostí je například křižovatka se 4 stopkami, a řídí se pravidlem, kdo dřív přijede, ten dřív jede. Pokud přijedou zaráz, dává se přednost zprava. Další zajímavostí jsou situace při odbočování. Při odbočování vpravo, kdy na semaforu svítí červená, můžete jet. Místní tak jezdí, proto tak jezdíme i my. Pokud se odbočuje na křižovatce vlevo, zařadíte se do středového pruhu (oranžový pruhu), který je přímo určen na odbočení, a můžete tak projet i 3 protější pruhy. Silnice jsou obecně hodně široké (3 až 4 proudy) a Evropan si na tomuž trochu zvyknout. Předjíždí se zleva i zprava na všech silnicích nevyjímaje dálnice. Řidiči náklaďáků jezdí trochu agresivněji a můžeme je přirovnat k Evropanům. Platí pro ně stejné rychlosti jako pro ostatní. Výjimkou jsou horské oblasti s prudkým klesáním, kde mají rychlost omezenou. Silnici lemují brzdící nájezdy do protisvahu, které v nouzi poslouží k zbrzdění rozjetého kamionu. Silnice jsou zatím bezplatné. Ve státě Coloredo je mnoho silnic položených v nadmořské výšce přes 3000m.  Jedná se jak o vysokohorské silnice tak i dálnice. Čerpání pohonných hmot je bezproblémové, ale platí se předem. V pozdních hodinách pouze kartou. Bezinky v některých případech vypadají dost zastarale, člověk by řekl, že ani nefungují. Školní autobusy jsou klasicky žluté, jak je známe z filmu, a jezdí všude i v těch nejodlehlejších vesnicích. Neboť školství v Americe je jednotné pro všechny státy.

K cestování patří také kempink. Je jich tu spousta a jsou stejné. Každé místo má stoleček a gril. Pokud dojedete do kempu v době kde zde není obsluha nebo je noc, stačí si na plánku před kempem vybrat parcelu, kterou napíšete na obálku s ústřižkem, jenž je ve schránce. Do obálky uložíte částku za ubytování v kempu a hodíte do schránky vedle. Ranger schránku ráno vybere a obejde kemp a ujistí se o vaší účasti. V kempu jsou většinou pouze toalety, sprchy nevedou. Pokud při vašem cestování toužíte po sprše, musíte se poohlédnout po větším kempu u měst. Závěrem lze říci, že kempy jsou pěkné a čisté.

Nakupování je v supermarketech dost podobné jak v EU, akorát téměř vše je MADE IN USA, i ten český Budwaiser je americký. Težko hledat v regálech alkohol, jen pár druhů piva ale i to bývá výjimka. Alkohol zde mohou prodávat jen obchody s licencí vydanou státem. Je jedno kolik má člověk let, i tak chtějí vidět průkaz totožnosti (i při koupi 2% piva). Ve vybraných obchodech se dají zařídit slevové karty pouhou registrací.  Zvláštní surovinou ke koupi je led, buď drcený, nebo jeden velký kus, který dávají všichni do ledniček při cestování do práce nebo za zábavou.