13-15.7.2013  Sequoia

Z údolí smrti nás měla čekat poměrně nenáročná trasa do dalšího národního parku Sequoia. Ovšem trošku se nám cesta protáhla, jelikož jsme si půjčili auto 4x4 chtěli jsme si zkrátit cestu a vzít to zkratkou. A jak to o zkratkách bývá, bylo to sice dál ale, zato horší cesta. Zvolili jsme cestu přes pohoří Siera Nevada. Cesta to byla fakt neuvěřitelně dlouhá, když už jsme mysleli, že jsme v půlce tak jsme dojeli na konečnou, nějak jsme se ztratili. Po cestě zpátky jsme si všimli nějakého domku, ve kterém byl ranger. Ten nám dal mapu i s vyznačenou cestou. Cesta byla nekonečná a hlavně nám docházel benzín. Kdyby ta cesta byla aspoň z kopce ale ne ona se pořád vinula do kopce opět až přes 3000 metrů. Pomalu jsme začali sjíždět dolů s vidinou benzinky v první vesnici, ale tam nebylo téměř nic, jen geotermální koupaliště. Pokračovali jsme tedy do druhé, tam taky nic. Zachránila nás až 3 vesnice u hlavní silnice. Spokojeně jsme natankovali a jeli dál směrem na Sequoia. Jetště před vstupem do parku jsme uviděli obchůdek s outdoorovými doplňky, tak jsme se tam zašli podívat. Obchůdek byl malinký, prodávali tam kde co. Po krátké konverzaci jsme o místní znalkyně dostali typ na velice dobrý kemp. Byl to ten nejkrásnější kemp, jaký si jen můžete představit. Daleko od civilizace, v naprosté divočině a ještě k tomu se nad vámi vypínají obří stromy jménem Sequoie. Některé stromy dorůstají výšky až přes 100m. Počasí bylo příjemné, tak jsme upekli párky na ohni a pomalu se ukládáme k spánku.

Dnes náš čeká národní park Sequoia. Na poměrně malém území na západních svazích hlavního kalifornského horského hřebene Sierra Nevada rostou už tisíce let gigantické sekvoje, chráněné dvěmi národními parky Sequoia a Kings Canyon. Gigantické sekvoje rostou jen ve vysokých nadmořských výškách v rozmezí 1500 - 2150 metrů a tak než má návštěvník možnost spatřit první exempláře mohutných jehličnanů, musí překonat velice prudký úsek silnice zvané Generals Highway. Zdejší horské lesy netvoří jenom samotné sekvoje, ale jedná se převážně o smíšený les, ve kterém tito obři rostou v osamocených skupinách nazývaných grove. Díky příznivému klimatu, vysoké nadmořské výšce a množství srážek, zde sekvoje dorůstají tak obrovských rozměrů. Důležitým faktorem ovilňující jejich velikost je skutečnost, že rostou v průběhu celého života a po dosažení maximální výšky, obvykle v prvních 800 letech, pak přidávají živou hmotu svému kmenu a větvím. Dřevo a kůra sekvojí jsou bohaté na pryskyřici obsahující látku tannin, která je činí odolnými před hmyzem, plísněmi a houbami, které představují hlavní škůdce pro ostatní stromy. Pro sekvoje představuje hlavního nepřítele, pokud nepočítáme člověka, jejich vlastní velikost. Ta je spolu s poměrně mělkým kořenovým systémem zodpovědná za nejčastější důvod konce jejich letité životní etapy – vyvrácení. Nejznámějším sequoiem v tomto parku je srtom jménem Generel Shermen, který má 2200 let a při jeho 82 metrech váží 700 tun. V tomto parku jsme také poprvé viděli medvěda, byl  poměrně malý a zprvu stál u silnice. Jakmile si ho začali fotit turisti, pomalu odcházel do lesa. Z parku jsme zamířili do města Freso, něco málo pokoupit, a také jsme tam přespali.

Ráno nás probralo Sluníčko. Tak jsme se nachystali a jeli směr další národní park Yosemite- drsná horská příroda bohatá na neobyčejné scenérie vrcholků hor, kolmých skalních stěn, burácejících vodopádů, ale i čistých řek a klidných hladin studených jezer. Měli jsme v plánu na nějaký vrchol v tomto parku vylézt ale jako jediná přijatelná možnost se nám jevil kopec jménem Half Dome. Tato hora je ovšem hodně nebezpečná a vyžaduje povelení. Je pověstná přitahováním blesků a je docela obtížné na ni vylézt, lezete totiž po hladké skále hodně kolmo. Proto jsme se pokochali vodopády a pokračovali do kempu. Kemp se nám jeli příjemně, to jsme ovšem netušili, že v noci budou jen 2 stupně nad nulou. Byla nám kosa a proto jsme se druhého rána rychle sbalili a odjeli na snídaní někam do tepla.