Dovolená "cestou - necestou"
14. - 22.7.2012
Dovolená do neznáma, taky by se dal nazvat náš cíl. Všechno to začalo v sobotu 14.7 kdy jsme si zabalili to auta všechno, co máme a vyrazili směr Rakousku. Po cestě z Brna jsme je ještě stavili v Břeclavi, kde jsem vzala pár nezbytností, a mohli jsme vyrazit. Důležitá byla dálniční známka do Rakouska a knížka "Cestovní kniha Alpy, Geocenter Praha z roku 1995". Mimochodem tu knihu jsem držela poprvé v ruce. A tak jsem v ní začala listovat, zatímco Mira řídil směr Vídeň. Po asi hodince jsem měla přehled, co se v knížce nachází a začal se rodit plán na dovču. Cesta ubíhala vcelku rychle směrem na Saltzburg. Po cestě jsme snědli asi kilo domácí mrkvičky a mísu angreštu. Podle knížky byla první zastávka pod Saltzburgem u obce Golling, kde měli být pěkné vodopády. Po krátké procházce jsme si dali jasný cíl, navštívit Ledovcovou jeskyni ve Werfenu. Jde o největší ledovcovou jeskyni na světě, která leží je výšce 1664m.n.m. a je pokryta 30 000 čtverečními metry ledu. Led tam vzniká pomocí prosakující vody a velmi chladného větru. Na jeskyni je krásné to, že ji můžete navštívit každý rok a pokaždé bude jiná z důvodu tání a růstu nového ledu. Je ovšem otevřená pouze 3 měsíce v roce a to od června do září, přičemž vstupné je na naše poměry přijatelné. Cena na osobu je pouhých 9 Euro. Jelikož v knížce informace o otvírací době nebyly, rozhodli jsme se přespat přímo před jeskyní a ráno s prvními účastníky se vydat do jejích útrob.
2.den jsme strávili v jeskyni bezmála 3 hodiny a pak pokračovali směr Innsbruck s cíle navštívit malé městečko Galtür, kterou jsme navštívili v zimě při lyžování v Ischglu. V Galtüru roku 1999 spadla lavina a zničila nejen město ale i horské chaty v okolí. Jednu takovou chatu jsme navšítili v zimě i teď. Jmenuje se Jamtal hütte a v zimě byla zavřená. Vede k ní 10km cesta údolím právě z Galtüru. A tak jsme si udělali několika hodinovou procházku a po cestě vzpomínali, jak jsme vyčerpaní na skialpech šlapali do vesnice. Podle mého názoru je toto údolí prokleté-dvakrát jsem tam byla a vždycky škaredé počasí, údolí nekonečné a ještě tam padají laviny. Ještě ten den jsme se zajeli podívat na Silvretu (vysokohorská silnice spojující dvě údolí a na vrcholu je nachází jezero Silvreta, které vzniklo při stavbě elektrárny. I když byl červenec tak jsme měli 2°C a sněžilo nám. Noc jsme strávili v autě, jako každou noc na naší dovolené, v již zmíněném Ischglu. Během noci se nám stala maličká příhoda s policií, asi po hodince spánku nás vzbudila policie. Hledali ukradené horské kola, proto byla kontrola důkladná. Všechno bylo v pořádku a tak jsme se zase zachumlali do spacáku a usli.
3.den by se dal nazvat tour de vysokohorské silnice. Z Ischglu jsme jeli směr Landeck a pak dále na jih. První vysokohorská silnice byla Passo del Stelvio 2757m.n.m., během cesty jsme viděli krásné ledovce. Tato vysokohorská silnice je známá díky silničnímu závodu Giro d Italia. Druhý přejezd byl přes hřeben Paso del Gavia 2624m.n.m. dále pak Passo del Tonale 1883m.n.m. Zatáčky mě šli už krkem, pořád to samé nahoru a dolů, vysvobození pro nás měla být dálnice na Bolzano, jenže z Bolzana to pak zase bylo jako na houpačce. První malá krize byla při hledání místa na spaní, které jsme hledali bezmála 2 hodiny. Před půlnocí jsme konečně zaparkovali nad městečkem Cortina d Ampezzo.
4.den brzo ráno jsme vyrazili směr Tre Cime. Po silnici jsme dojeli až k chatě Auronzo, tam jsme v autě ugrilovali snídani a šli na procházku k nejznámějším "třem věžím" Itálie. Jelikož jsme o Dolomitech měla hodně načtené, proto jsme se hned vydali na protější kopec Paterkofel. Tento kopec je protkaný cestičkami a tunely přímo ve skalách, které vznikli během první světové války. V těchto skalách bydleli vojáci a bránili Benátskou republiku. Celý den jsme chodili po Sextenských Dolomitech, k autu jsme došli k večeru ale i přesto jsme pokračovali dál na jih směr Venezia. Ano přesně tak, mi horalové navštívíme Benátky. Dorazili jsme tedy k Benátkám a u letiště jsme přespali do dalšího dne.
5.den Ráno bylo příšerné, strašné vedro. Den předtím bylo cca 10-15°C a teď bylo najednou 34°C ráno v 8:00. Šílené vedro ale i tak jsme se vydali autobusem do Benátak. Během celého dne jsme si je celé prošli a navečer se přesunuli do Lido di Jesolo, kde jsme se poprvé spolu koupali v moři. Večer jsme strávili a taky spali v překrásné aleji u kukuřičného pole.
6.den cesta do Grado, rybářská vesnička, kde jsme čekali velký rybí trh. Ovšem žádný jsme nenašli tak jsme jeli dál. Další zastávkou bylo městečko Palmanova má tvar devíticípé hvězdy, která je tvořena ze tří zděného opevnění sloužícího od 19. století na obranu a z vojenských důvodů. Další plán měl Mira, který se chtěl podívat do slavného Bibione. Výsledek: nevíme proč tak Češi jezdí, pláže od hotelu po moře přeplněné. Když chcete vstoupit do moře, nejdříve musíte překličkovat mezi všemi atrakcemi, které jsou zaparkované u břehu a pak musíte jít ještě hodně daleko aby jste si mohli vůbec zaplavat. V Bibione jsme zůstali i přes noc.
7.den plánovaná cesta domů spojená s neplánovaným koncem. Od moře nám cesta ubíhala velice příjemně. U města Udine jsme posnídali v kukuřičném poli a tak mě při pohledu do mapy napadla super věc. Co takhle zkusit rafting na Soči ve Slovinsku. Mirečkovi se to líbilo, tak jsme cestu domů naplánovali přes Slovinsko. Ve vesničce Žaga jsme si domluvili rafty a za necelé 3 hodiny jsme se koupali v chladné Soči. Zážitek to byl opravdu skvělý. Po hodinovém raftingu jsme se už ale ovšem vydali domů. Ještě ten den jsme spali v Klagenfurtu a poslední den už jsme byli doma.
Závěrem musím tuto dovču zhodnotit velice pozitivně, protože i když jsme neměli vůbec žádný cíl ani stanovenou cestu, všechno jsme zvládli a to nám stačila jen jedna knížečka a navigace v autě.
