Ischgl
28.1-4.2.2012 Lyžování
Lyžařské středisko Ischgl - Silvretta Skiarena je proslulá díky možnostem lyžování jak v Rakousku, tak i v oblasti švýcarské bezcelní zóny. Hlavní vrchol tvoří Palinkopf vysoký 2864m.n.m. Nejnižší teplota na hodinkách -27,5°C, nejvyšší +44°C(hodiny byly na sluníčku) nutno podotknout, že tyto teploty byly naměřeny ve 2860m.
Z Ischglu si ovšem odnáším nejsilnější zážitek za poslední dobu a kupodivu to nebylo na sjezdovce ale na dvoudenním výletu na skialpech. Podotýkám, že jsem na nich stála poprvé v životě a tak jsem to vzala pěkně od podlahy. Večer, den před výstupem, jsem se prošla 300m za chatou, abych zjistila jak se na takových skiaplech chodí. Ráno svítilo sluníčko a tak jsem vyrazili od Heidelbergerhutte směr Jamtal hutte až do vesnice Galtur. Naším nejvyšším vrcholem na skialpech byl Zahnjoch 2947m.n.m., který je na hranici Rakouska a Švýcarska. V sedle jsem si dali sváču a pomocí mapy jsme se snažili zorientovat.
MAPA:věc, kterou tahám úplně všude. Mapa je nezbytnou součástí každé expedice i malého výletu, díky které se každý průměrný člověk, který umí v mapě číst, dokáže zorientovat i v nepřehledném terénu.
Naše orientace se soustředila na ledovec, který jsme našli během kochání se v krajině, tak jsme jej našli na mapě a byla jasné, kde jsme a kudy bychom cca měli jet dolů. Podle mapy to mělo být cca 15km a z kopce až do vesnice. Pravda byla ovšem padesát na padesát. 15 km to bylo ale té z kopce ovšem po rovině, což nám způsobilo značné potíže. Dalším překvapením byla zavřená chata Jamtal hutte, kde jsme se chtěli najíst. Objeli jsme chatu kolem dokola a spatřili lanovku, která měla pouze 3 sedačky, které byly ukotvená k zemi a z poloviny zapadané sněhem. Dost nám vrtalo hlavou, co to má znamenat, postupem času jsme zjistili že v roce 1996 se tímto údolím prohnala lavina která zničila i půl vesnice 10km odsud. Stmívalo se, vpravo ledopády, vlevo ledopády, zima a strach z lavin. Na nic nebyl čas, jediné co bylo našim cílem, je dojet do civilizace. Nakonec se nám to podařilo a nikomu se nic nestalo.
Musím říct i přes dané nebezpečí je to pro mne jeden z nejsilnějších zážitků, a to díky Mirečkovi, ve kterém jsem měla 100% jistotu. Děkuji :-*
