Hochschwab
18.-20.listopadu 2011
Hochschwab je hora, které nám s Mirečkem přirostla k srdci. Jde o vápencové pohoří v Rakouské oblasti Štýrsko. Svou jedinečnou skalnatou siluetu vysokohorského masivu, působí na nás skutečně impozantně. V pohoří Hochschwab jsou všechny trasy zajištěné a dá se chodit v zimě v létě, a to hlavně díky Winterraum, které nabízí každá chaloupka.
Pro mě s Mirou to byla již druhá výprava směrem na vrchol. Tentokrát jsme vyrazili i moje rodičce, chtěli jsme jim ukázat krásnu Rakouských masivů kousek za Vídní. Výchozí bod této výpravy jsme zvolili parkoviště Bodenbauer k chatě Hauselalm kde jsme si dali polévku a rychle šlapali přes Zinken až k bivaku na který se celá výprava těšila. Šlo o plechový Fleische Biwak, který jsem vybrala já již doma. Bylo to plechová boudička maximálně pro 5-6 lidí kde vysela jen lékárnička, kasička a také spoustu dek přímo od Alpenverein. Jelikož byl listopad, na cestu jsme si vzali ty nejteplejší spacáky do -30°C ovšem nebylo nám žádné vedro, venku 2°C stupně uvnitř bivaku 3°C. Nakonec to byl skvělý zážitek, kde jsme si vyzkoušeli malinko extrémní podmínky. :-) Ráno se nikomu nechtělo vstávat ale nakonec nás sluníčko vyhnalo a tak jsme se na vrchol ke kříži, který se vypínal ve výšce 2277m.n.m. Malinko jsme se pokochali a sešli k nejmodernější horské chatě v Rakousku Schiestlhaus. Velká dřevěná chata plná solárních panelů, kde se vyspíte jako králové na pohodlných matracích. Měla jen jeden malý háček, 3dl čaj tam stojí 4Eura. Jinak ubytování stojí pro Alpenverein 10 Euro. Dalším naším cílem byl hřeben Seetal, po cestě můžeme vidět mohutné vápencové stěny a neskutečný pohled do doliny Dullwitz, která působila malinko děsivě. Na hřebenu bylo teploučko a dolina byla chladná a zmrzlá. Moji rodiče si mysleli, že hřeben slezou do vesnice Seeberg, já s Mirečkem jsme věděli jaké je tam převýšení a že to je zbytečné, ale naši si to nenechali vymluvit. Ovšem, po tom co jsme došli na konec hřebene zhodnotili, že je to opravdu zbytečné a tak jsme se vrátili zpátky na rozcestí a vydali se na chatu Voisthaler. Po cestě nám došla voda, vařili jsme polévku ze sněhu, ale nakonec jsme byli velice překvapeni z Winterreumu, kde byly postele a kamna. Na kamnech jsme vařili čaj a tím jsme si krásně zatopili, aby se nám lépe spalo. Budíček byl zase do zimy a tak jsme se rychle sbalili a šlapali směr auto. Po cestě se nám naskytl pohled na vrchol Howschwabu, šli jsme dolinou Trawiestal kde teče na jaře řeka Trawies, která v daném údolí tvoří velikánské koryto. Každý kousek pohoří obsahuje jedinečnou krajinu, která tvoří celkem jménem Hochschwab.
Této výpravy se zúčastnili: Maria, Pavel, Ája, Mirko
